Alergie je svinstvo, zkouškové ještě větší.
7. května 2012 v 21:10 | Jenny
|
My life
Milí moji!
Janie mě upozornila, že je již květen a bylo by třeba dát vám vědět o mém neskonale skvělém a hodnotném životě :D
IT hvězda s neukojitelnou chutí na sladké a nataženým zadkem
22. března 2012 v 14:34 | Jenny
|
My life
Na Facebooku mi psala wwwholka .. Že bych laskavě mohla napsat článek :D Načež jsem jí odvětila, že na výšce je můj život tak nudný, že prakticky nemá cenu o něm psát. Ale slíbila jsem rychlou nápravu, takže se s vámi podělím o vskutku neobyčejné zážitky z mého hodnotného života :D
Když si vzpomenu, že jsem se TĚŠILA na začátek nového semestru, tak bych si liskla!
23. února 2012 v 23:54 | Jenny
|
My life
Joo, ke konci zkouškového jsme byli na pokraji sil. Svorně jsme si notovali, jak se těšíme na nový semestr, až nebudeme muset 2 měsíce skoro nic dělat, budeme se dívat na 2 filmy denně a po večerech budeme hrát karty.
Nic se neděje a přitom nestíhám na max., takže vlastně klasa :D
17. února 2012 v 3:01 | Jenny
|
My life
Máme tady začátek nového semestru.
Bžm!
7. února 2012 v 12:34 | Jenny
|
My life
Už mě to zkouškové vážně nabaví.
A celkově mě nebaví tohle období.
V baráku máme v důsledku velice chytrého tahu mých rodičů (kteří předělali topení velice "výhodně") takovou kosu, že spím v županu s kapucí na hlavě a pod peřinou mám ještě jednu teplou deku :D
Na těle mám malé oděrky, které vypadají, jako bych se pořezala, a absolutně nemám páru, kde jsem k nim přišla.... Třeba mě navštěvuje v nosi nějaký hnusný duch nebo p*čus Edward :D:D
Ples byl mírně řečeno nudička, jak správně podotkla André. Ani nevím proč, loni to byla paráda. Letos mě to mocně nebavilo, hudba dole strašná, známých málo, zato všude kolem tuny gympláckých dylin (ach ano, my jsme vážně byli poslední normální ročník, protože to, co je tam teď, z toho by jeden brečel, vůbec se nedivím, že bro je slečnama naprosto zhnusen, neb jsou krásné, ale něco tak blbého se jen tak nevidí - má recht :D), které opravdu nevím, kde nabraly lístky, když je měli problém sehnat absolventi... Všichni kolem na káry, když se to vezme kolem a kolem, ve 2 jsem byla doma v postýlce, pustila si film a bylo mi dobře :D
Zkoušky mám hotové, samozřejmě až na KOJOTA, na kterého ovšem vskutku nemám sílu, o nervech nemluvě. Moje šílená matka je ale jiného názoru, takže mi co půl hodiny volá z práce, jestli se učím. No... ne! :D
Rýca mi pustili do dalšího semestru, což je nejlepší zpráva za minulý týden :) Volejte sláva a 3 dny se radujte, nedostanu na pokoj žádnou cizí krávu, kterou bych měla chuť zabít :D
A celkově se tak děje velké kulové, docela se vlastně těším na nový semestr, protože mě to aspoň donutí udržovat jakš takš nějaký denní režim.
Ve Valu je kosa jako prdel, vážně to tady přestávám mít ráda :D Na druhou stranu si užívám návrat do mého pokojíčku na dobu delší než 2 dny a válím se ve svojí VELKÉ DŘEVĚNÉ posteli, místo na té úzké palandě (až na to, že můj dobrý polštář mám v Brně, takže mě permanentně bolí za krkem, pche :-/ )...
A ták.
Mohla bych vám toho sdělit mnoho, ale obsahová hodnota těch plků by byla nulová, takže si jdu do ledničky ulovit něco k obědu.
Mějte se famfárově a čajujte! To vás totiž v té klemře zahřeje spolehlivěji než kdejaký chlap ;)
J.
Všechno se v dobré obrátí :)
28. ledna 2012 v 0:33 | Jenny
|
My life
Je po půlnoci a já velice netradičně nemůžu usnout, takže se s vámi podělím o pár svých nicotných myšlenek ;)
O dobrém roce, špatných koncích roku a o alkoholických h*vnech...
1. ledna 2012 v 18:12 | Jenny
|
My life
Zjistila jsem, že momentální vzlhed blogu mi velice vyhovuje, takže ho tady ponechám o kapku déle, než jsem původně zamýšlela.
Máme tady další rok. A mě se STRAŠNĚ nechce psát každoroční článek plný bilancování. Rok co rok se stále méně a méně chci vracet do minulosti. Nevím proč, snad proto, že s přibývajícími léty má každý člověk kromě hezkých vzpomínek také čím dál víc těch špatných.
"Obracej se k minulosti, pouze přináší-li ti to potěšení. (Halina Pawlowská)"
Mezi podzimní melancholií a vánoční pohodou...
12. prosince 2011 v 2:33 | Jenny
|
My life
Anežka mě donutila změnit podzimní design :D Moje první myšlenka byla na něco červeného, zeleného... červenozeleného.
Ale pak jsem si uvědomila, že se takhle ještě necítím. Ano, cítím se podle barev, jsem úchylná, ale colorterapie u mě funguje :D Takže tohle za počátkoprosincová Jenny. Ještě ne vánoční. Ale už ne podzimková...
Nic zvláštního se nestalo. Jen pršelo a pak přestalo. Jak to bejvá, když je listopad...
26. listopadu 2011 v 1:25 | Jenny
|
My life
Spolubydlící mě donutila změnit vzhled blogu, protože tvrdila, že chce něco podzimního (ano, je to moc oranžové :D).
The Sweet part of today's BITTER SWEET SYMPHONY
21. října 2011 v 21:08 | Jenny
|
My life
Tato část jen krátce.
Protože nedkážu slovy vypovědět, co pro mě dnešní večer znamenal.
Robert Fulghum osobně.
Tančil tango a tančil ho SKVĚLE. Tančil se svojí ženou i s jednou herečkou a obě vedl tak něžně a jemně a s úctou a (v případě jeho ženy) s láskou, že by vám srdce plesalo, kdybyste to viděli.
Měl každou botu jinou (1 červenou, 1 černou) a smál se a tleskal našim hercům a podepsal mi knihu.
A já to řekla.
To, co jsem mu tolik chtěla říct.
To, co jsem mu tolik POTŘEBOVALA říct.
To, co jsem se bála, že říct nedokážu.
Mojí příšernou angličtinou s ještě příšernějším přízvukem.
CHCI VÁM MOC PODĚKOVAT. NAUČIL JSTE MĚ DÍVAT SE NA SVĚT TROCHU JINAK. TAKŽE DĚKUJI ZA VŠECHNO.
Jak prosté. Jak trapné. Nejspíš to slýchá denně. Ale pro mě to znamenalo tak strašně moc!
A on mi rozumněl. A usmál se.
A ukázal mi oba palce hore :)
A jeho žena mi taky rozumněla. A taky se usmívala :)
A já jsem šla domů a brečela jsem. Už zase. Ale tentokrát to byly slzy radosti, štěstí, okouzlení, nadšení z toho,m že je přesně tak skvělý, jak jsem si vysnila. Možná ještě lepší. (A to o žádném jiném chlapovi nemůžu říct :D)
Život je zvláštní. Můžete zažít jeden z nejhzorších a jeden z nejlepších dnů vašeho života.... v 1 dni.
Zkrátka BITTER SWEET SYMPHONY...
